Makrobiotika: Cesta k rovnováze skrze stravu a životní styl

Makrobiotika je ucelený přístup ke zdraví a výživě, který vychází z principů rovnováhy energií Jin a Jang. Jejím zakladatelem byl japonský filozof George Ohsawa, na jehož dílo navázal například Michio Kushi. Cílem makrobiotiky je podporovat přirozenou harmonii v těle i mysli prostřednictvím výběru potravin, způsobu jejich přípravy, ale i celkového životního stylu. Následující text shrnuje základní doporučení a techniky, jak s makrobiotikou začít.


Jin a Jang

V makrobiotice se pracuje s principem dvou protikladných energií:

  • Jin: energie rozpínání, uvolnění, chladu (např. alkohol, cukr).
  • Jang: energie zhutňování, stahování, tepla (např. sůl, maso).

Z hlediska výživy usilujeme o vyvážení extrémního Jinu a Jangu, abychom se pohybovali v tzv. pásmu zdraví (často znázorňovaném na různých diagramech jako „obrázek č. 1“). Je vhodné vyvarovat se obou extrémů (např. příliš sladké a příliš slané), a naopak hledat střed, který podporuje dlouhodobou rovnováhu organismu.


Energie potravin a jejich příprava

V makrobiotice dáváme přednost “živým” potravinám, tedy těm, které jsou v přirozeném stavu a dokážou nadále růst či klíčit. Typickým příkladem jsou obiloviny a luštěniny, které při namočení vyklíčí, nebo čerstvá kořenová zelenina (např. mrkev), která by se po zasazení mohla znovu rozrůst.

Kaše

  • Z celých zrn: Připravujeme je raději z celých zrn (jáhly, celozrnná rýže apod.), protože si zachovávají vitalitu a energii. Drcená nebo dlouhodobě skladovaná mouka a vločky ztrácejí přirozenou „životnost“.
  • Jáhly: Na 1 díl jáhel použijeme přibližně 3 díly vody. Přivedeme k varu zprudka, poté stáhneme plamen a vaříme kolem 20 minut na mírném ohni (ideálně s rozptylkou plamene).
  • Celozrnná rýže: Na 1 díl rýže 2 díly vody. Přivedeme k varu zprudka, poté vaříme asi 55 minut na mírném ohni.
  • Dochucení:
    • Nasladko s ovocem (meloun lze mírně osolit pro zvýraznění chuti), rozinkami (předem namočenými) aj.
    • Naslano se semínky a zeleninou. Výborná je např. zelenina vařená v páře, případně listy čínského zelí.

Polévky

  1. Příprava základu
    • Hrnec dáme na mírný oheň, nahřejeme, kápneme lžíci oleje a počkáme, až začne pěnit (zkusíme dřevěnou vařečkou). Poté přidáme nakrájenou cibuli.
    • Bez oleje: Pokud nechceme používat olej, můžeme zahřát menší množství vody do varu a cibuli vhodit obdobně, jako bychom ji dávali do rozehřátého oleje.
  2. Postupné přidávání zeleniny
    • Zeleninu krájíme a přidáváme podle doby vaření, aby zůstala křupavá a nepřevařená:
      • Cibule, celer: max 20 minut
      • Petržel: 15 minut
      • Mrkev, květák: 10 minut
      • Pórek: 3 minuty
    • Nikdy nevaříme zeleninu déle než 20 minut, jinak se v žaludku vytváří kyselé prostředí.
  3. Minimální množství vody
    • Polévku vaříme s minimem vody, osolíme (případně použijeme mořské řasy Wakame, sojovou omáčku nebo miso pastu).
    • Před koncem vaření můžeme dolít vroucí vodu, zeleninový vývar či dokonce „třetí vývar“ čaje (v makrobiotice se někdy používá mírně vylouhovaný čaj).
  4. Vaření se solí, sojovou omáčkou a miso pastou
    • Sůl: měla by se vařit alespoň 10 minut.
    • Sojovka (tamari, shoyu): přidáváme a vaříme asi 7 minut.
    • Miso pasta: vařit 3–5 minut, ne více, aby neztratila cenné enzymy.
  5. Zeleninový vývar
    • Využijeme odkrojky zeleniny (listy květáku, košťál zelí atd.), které jinak vyhazujeme.
    • Vložíme je do studené vody, mírně osolíme a vaříme max 20 minut.
    • Tím získáme chuťově bohatý zeleninový vývar na podlití polévky.
  6. Zahuštění
    • Nakonec polévku můžeme zahustit jíškou, misem nebo kváskem.

Zelenina

Zelenina je v makrobiotice klíčovou složkou, jelikož přispívá k tvorbě zásaditého prostředí v žaludku, které je obecně považováno za zdravější (na rozdíl od kyselého prostředí).

  • Stravitelnost: Syrová zelenina je pro mnoho lidí hůře stravitelná. Makrobiotika proto častěji doporučuje krátkou tepelnou úpravu (blanšírování, dušení, krátké vaření nebo napařování).
  • Příprava: Snažíme se s ní zacházet jako s „živou bytostí“, tj. omýváme ji jemně, používáme ostrý nůž (u cibule zabrání hořknutí).
  • Druhy zeleniny: Dýně, červená řepa, cuketa, pastinák, mrkev, brokolice, květák, pórek atd.

Způsoby úpravy zeleniny

  • Vaření: Nikdy déle než 20 minut, aby neztratila barvu, chuť a nezpůsobovala překyselení.
  • Smažení v těstíčku: Můžeme použít tempuru či podobné lehké těstíčko.
  • Dusení: Na oleji nebo v malém množství vody (podobně jako příprava polévky), případně zahustíme maizenou (kukuřičným škrobem).
  • Blanšírování: List zelí či jiná zelenina se vhodí na 1 minutu do vroucí vody, poté se ochladí ve studené. Zůstane křupavá a uchová si barvu.
  • Napařování: Nad parou připravujeme např. cibuli, květák, brokolici, pórek.
  • Pečení: Vcelku lze upéct červenou řepu či cibuli (jako jablka) – po upečení získají jemnou, sladkou chuť.

Sezónnost a délka vaření

V horkém létě připravujeme jídla jen krátce a krájíme vše na menší kousky, abychom se „nepřehřívali“. V chladném počasí naopak vaříme déle a krájíme zeleninu na větší kusy, jelikož potřebujeme více ohřívající energie.


Obiloviny

Obiloviny tvoří často základ makrobiotického talíře (až 50 %).

  1. Propláchnutí
    • Proplachujeme dvakrát až čtyřikrát, dokud není voda čistá. Pracujeme rychle, abychom zbytečně nevylévali minerály.
  2. Vaření
    • Přidáme přesné množství vody, přivedeme k varu, po 5 minutách se zrnka začnou otevírat a můžeme osolit.
    • Poté ztlumíme plamen na minimum a vaříme odpovídající dobu.
    • Nemícháme: Obilovina se přirozeně skládá ve vrstvách a odspodu vydrží větší teplo.
    • Po uvaření promícháme a necháme odstát.
  3. Připálení
    • Pokud se obilovina připálí, nepromícháváme ji! Opatrně odebereme jen vrchní vrstvu, která je stále chutná a není cítit kouřem.

Bílkoviny a luštěniny

Množství bílkovin

Makrobiotika obecně doporučuje, aby bílkoviny tvořily cca 10 % denního příjmu.

Tofu a tempeh

  • Tofu
    • Lze nahlížet jako na tvrdý sýr či na tvaroh. Můžete ho krájet na plátky a smažit, dusit se zeleninou, nebo nastrouhat do pomazánek, případně přidat do těsta místo tvarohu.
    • Druhy tofu: přírodní, marinované, uzené, bylinkové atd.
  • Tempeh
    • Lze připravovat podobně jako tofu – smažit, dusit nebo i vařit ve vodě se sójovou omáčkou a kořením.

Luštěniny

  • Namočení: Luštěniny propláchneme a namočíme. Poté vaříme až do úplného změknutí.
  • Solení a bylinky: Po uvaření přidáme sůl a bylinky (majoránka, bazalka) a ještě 10 minut povaříme.
  • Čočka
    • Máčíme 4 hodiny, vodu poté vylijeme (odstraní se puriny, které mohou být toxické).
    • Pokud bychom máčeli déle, ztrácíme i minerály, proto je ideální tato střední cesta.
    • Řasa kombu: Pro zachování minerálů přidáváme během vaření k luštěninám kousek řasy kombu (stačí ½ lístku pro 4 porce).
  • Jiné luštěniny (fazole, hrách atd.)
    • U těchto se voda po namáčení obvykle nevylévá.

Sladký zeleninový vývar

  • Složení: 1 hrnek nakrájené cibule (na čtvrtky nebo osminky), mrkve, zelí, červené řepy, daikonu (bílé ředkve).
  • Postup:
    • Vložíme do studené, mírně osolené vody, přivedeme k varu a vaříme max 20 minut.
    • Pokud preferujeme sladší chuť, lze vařit déle – čím déle vaříme, tím je zelenina sladší.
    • Tento nápoj dokáže nahradit chuť na sladké. Stačí vypít hrnek dopoledne a odpoledne.

Kvašené saláty (pickles)

  • Příprava:
    • Nadrobno nakrájíme zelí (podobně jako při nakládání kysaného zelí), cibuli, nastrouháme mrkev, bílou ředkev a trochu zázvoru.
    • Osolíme a důkladně promačkáme.
    • Napěchujeme do nádoby a zatížíme (např. lahví s vodou).
  • Kvašení:
    • Za jeden až dva dny je zelenina zkvašená.
    • Pracujeme vždy s čerstvě nakrájenou zeleninou.

Kvašené saláty (pickles) jsou výborným zdrojem zdraví prospěšných bakterií, podporují trávení a posilují imunitu.


Makrobiotický talíř

Dle makrobiotických doporučení by měl talíř přibližně sestávat z:

  • 50 % obilovin
  • 10 % bílkovin (např. tofu, tempeh, luštěniny)
  • 30 % tepelně upravená zelenina
  • 10 % kvašené saláty či jiná dochucovadla (řasy, kimchi apod.)

Potraviny, kterým se vyhnout nebo je omezit

  • Rafinovaný cukr (je často i v kupovaném pečivu).
  • Bílé pečivo a vůbec pečivo z bílé mouky.
  • Mléko a mléčné výrobky (zejména kravské), které jsou považovány za „slizotvorné“.
  • Extrémní množství masa a uzenin (v makrobiotice je obecně maso Jang a doporučuje se jíst spíše ryby z moře, bohaté na minerály a omega-3).

Dobrou volbou jsou mořské ryby, které mohou pomoci doplňovat minerály a kvalitní bílkoviny.


Závěrečné tipy

  • Zaměřte se na rovnováhu: Sledujte, jaké potraviny a chutě přijímáte, a snažte se vyvarovat extrémně sladkých (Jin) či slaných (Jang) jídel.
  • Respektujte sezónu: Vařte z dostupných, lokálních a čerstvých surovin.
  • Nezapomínejte na pestrost: Obiloviny, luštěniny, zelenina a kvašené produkty by měly být zastoupeny v každodenním jídelníčku.
  • Čerpejte inspiraci: Makrobiotika má kořeny v japonské kuchyni, ale čerpejte i z lokálních tradic (vaření pohanky, jáhel, kvašení zelí).

Makrobiotika není jen o jídle, ale o celkovém přístupu k životu – práce s dechem, pohyb, dostatečný odpočinek a uvědomování si přírodního rytmu. Pokud ji uchopíte jako životní styl, může vám přinést více energie, lepší trávení a pocit celkové spokojenosti.